PG 2.díl-Pacaši

25. července 2011 v 17:05 | Doragon |  Příští generace
Tak je tu 2 díl nejhlavnějšího příběhu na tomto blogu. Enjoy ^_^

Budík mi zvonil v 8 ráno. Po probuzení jsem zjistila, že zvonil už asi 7x. Neochotně jsem se vyhrabala z postele a v tu ránu mi přímo do očí zasvítilo slunce. Uhnula jsem z dosahu světla a myslela si, že jsem oslepla. Za okamžik jsem ale začala vidět neurčité stíny a řekla si, že to bude v pohodě. Jenomže když jsem, stále oslepená, zakopla o stoličku a padla na zem, zapochybovala jsem. Chvíli jsem tak bezmocně ležela na zemi a čekala, až se moje oči vrátí zpátky do normálu. Tudíž jsem ztratila dalších 10 minut. Jakoby už tak nebylo dost pozdě. Za pár minut jsem měla stepovat před školou. Náš nový učitel, Kakashi Hatake nám včera stihl oznámit ještě čas a místo setkání pro dnešní den. Letmo jsem se podívala do okna, kde jsem viděla obrys mého odrazu. Šílené. Moje rozježené vlasy byly úplně všude. V duchu jsem se rozčilovala nad tím, proč já musím mít tak neposedné vlasy, když to z rodiny nikdo nemá a pleskla jsem se do čela, čímž jsem zavřela i oči. Ale to jsem neměla dělat, protože rázem jsem narazila do rámu dveří, které vedly do koupelny. "No to je den" řekla jsem si v duchu a dál pokračovala do koupelny. Zhnuseně jsem se podívala na svůj odraz a začala ranní hygienu. Vlasy jsem nechala tak, jak byly. Počkám, až se zklidní a trošku si sednou. Ještě v pyžamu jsem se doklopýtala do kuchyně. Doma byla jenom máma. "Dobré ráno beruško" pozdravila mě a dodělávala snídani. "Beruška je ještě v nedohlednu mami. Momentálně před tebou stojí jeden velkej chrobák." Odvětila jsem a dřepla si na židli. Mamka mi dala snídani na stůl a pohladila mě po vlasech. "Chrobák nebo beruška, pořád moje dceruška." Oh ne, mamku zase chytaj rýmy. Tomuhle jsem se vždy snažila vyhnout, ale tentokrát snad ani nemusím. Mamka nejspíš vycítila mou nechuť k jejím rýmům a další jsem od ní neslyšela. Fajn. Nemám ráda, když skládá básničky. Mimochodem, tohle jsem po ní zdědila. "Nemělas už stát před školou?" Jo… nejdřív je to beruško sem, beruško tam a pak výslech. Koukla jsem na hodiny, půl 9. "Jó, měla, ale to počká…" byla má odpověď. Mamka se pleskla do čela. "Po kom ty sakra jseš? Povinnosti ninji se nesmí házet za hlavu. Co je pro tebe tak důležité, že tě nezajímá ani tohle?" Mamka byla už docela rozčílená. Nenávidí, když zanedbáváme ninja povinnosti. "Nejdřív bych se měla probudit mami a až potom můžu přemýšlet nad úkoly." Řekla jsem a líně si cpala do úst kus snídaně. "Copak ty už nejsi vzhůru?" "No, fizicky ano, ale po psychické stránce ještě spím a vstávám až na oběd víš?" Mamka jen zakroutila hlavou, protože ví, že se mnou stejně nehne. "Už aby byl Zack doma. Potřebuješ vzpružit. Zlenivěla jsi." Řekla mamka, dala mi pusu na tvář a vyrazila do práce. Je členkou ANBU. Brácha je teď na nějaké misi a za 3 dny by se měl vrátit. Snídaně dojezena. Dala jsem talíř do dřezu a vrátila se zpátky do koupelny. Dokončila hygienu, oblékla se a s násilím učesala vlasy do dvou culíků. Když jsem se chystala vyjít z domu, ještě než jsem přešlápla práh, zastavila jsem se. Špatná noha. Nesmím vyšlápnout levou nohou. Zvedla jsem tedy tu pravou. ÁÁÁÁ… už sem došlápla. Zavřela za sebou dveře a šla směrem ke škole. Ruce jsem si spojila za hlavou tak, jak to dělá Naruto. Nevědomky jsem to začala dělat také a už mi to zůstalo. Cestou jsem si kopla skoro do každého většího kamínku a jednou jsem jeden dokopla tak daleko, až málem skončil na čísi kočce. Kočka se šíleně lekla, vyskočila do vzduchu, zařvala a utekla pryč. "UPSS"… no nic.
Před sebou jsem spatřila 2 siluety. Stáli ke mně bokem, takže podle "tykadla" jsem usoudila, že to musí být Reno a to vedle Luna. Ti 2 se tam tak dohadovali, a když jsem se k nim přiblížila, jejich hádky směřovali ke mně. "Kde seš prosim tě? Mělas tu bejt před 45 minutama." Spustil Reno. "Jo. Čekáme tu jak 2 pitomci a ty si sem jen tak lážo plážo přijdeš, ale omlouvat se bude svatej Petr." Spustila naráz Luna. "Omlouvat se nebude svatej Petr, nýbrž náš učitel, protože tu taky ještě není. Tak sem zaspala nó. Co je na tom? Stejně budeme ještě čekat…" odvětila jsem. Podle jejich reakce jsem usoudila, že tu sensei opravdu ještě není… a to jsem si to jenom tipla. Že by dnešek nebyl tak špatnej? Reno si dřepl na zem a koukal někam do dáli. Luna si sedla vedle něj a klacíkem začala něco malovat do písku. Ach né… zdá se, že to na mě zase leze. Někdy se mi vždycky něco přepne v hlavě a pak se nějak zvlášť nekontroluji. Mé oči zamířily k velkému kamenu. Vlastně pod něj. Ve vteřině jsem dřepěla u kamene a snažila se ho odsunout. Po několika pokusech se to povedlo a já začala hrabat do hlíny. Hrabala jsem tak dlouho, dokud se mnou někdo netrhl. Pak jsem se "probrala". Podívala jsem se na osobu a uviděla jsem Luny tvář. "Sensei už jde. Jestli nechceš, aby viděl to, co tady právě děláš, okamžitě toho nech a utři si ruce." A hodila mi papírový kapesník. Ruce jsem měla totálně od hlíny. Když jsem se ohlédla, kráčel k nám Kakashi sensei. Přešla jsem s Lunou k Renovi a v řadě jsme se postavili přímo před Kakashiho. Všichni tři velmi rozčilení. "Omlouvám se, měl jsem ještě práci… neodkladnou." Řekl šedovlasý chlápek a podrbal se ve vlasech… Samaře první má myšlenka směřovala k tomu, jestli nemá nádou takové ty vlasové breberky… jak oni se jmenují… no jó VŠI… jo jestli to nejsou vši. Pak jsem se ale vrátila zpátky na zem a zpustila "Víte vy vůbec kolik je hodin?" a poklepala jsem si na ruku, kde se nosí hodinky… na mé ruce žádné hodinky ale samozřejmě nebyli, ale mě to bylo fuk. "Stepujeme tu už celkem dlouho… hlavně tyhle 2" ukázala jsem na Rena a na Lunu. "Uvědomujete si vůbec, jak mě bolí nohy?" křikla Luna, ale Reno ji okamžitě usadil větou "Měla sis sednout." Luna se na něj nenávistně podívala a já věděla, že přesně tímhle pohledem mu dává najevo, že tohle si bude pamatovat. "No tak se tu děcka nehádejte a jde se na trénink, už takhle jsme ztratili mnoho času"
Řekl sensei a za okamžik slyšel něco, co asi jako odpověď slyšet nechtěl. "A kvůli komu asi??" křikla Luna… Sensei po ní jen hodil neurčitý pohled "Následujte mně"
Jak řekl tak se stalo a my jsme šli za ním v dostatečné vzdálenosti, aby neslyšel naše pomluvy. "Má docela fajnový vlasy" řekla Luna. Ale já měla jiný názor. "Bůh ví co v nich má. Všimli jste si, že se drbal? Co když má vši? He? A ten účes… nakovej… nedbalej. Takový pačesy bych mít nechtěla." Cítila jsem se chytře, ale Reno mě opět sundal. "Určitě lepší než tvoje vlasy po ránu." Chtěla jsem mu něco říct, ale měl pravdu. Tak jsem po něm hodila pohled, který dával jasně najevo, že tohle dělat neměl a napřahovala ruku, že mu dám pěstí. Do mejch vlasů se můžu navážet jenom já. Ruku mi ale někdo zachytil ve vzduchu. Byl to sensei. "Na bitky bude čas potom. Teď se musíme dostat do lesa." Polkla jsem. Sakra proč do lesa? "A žádný vši nemám…!" Teď jsem polkla hodně těžce, jako bych se chtěla zbavit knedlíku v krku. On to slyšel. Hloupě jsem se usmála a stáhla ruku. Sensei se zase otočil a šel dál. "Ups" řekla jsem. Pak jsem si všimla dvou páru očí, které na mě vrhali vražedný výraz. Pokrčila jsem rameny. V hlavě mi hrála pořád věta s pačesy. "Pacaši asi nemá svůj den" zašeptala jsem. Luna a Reno rázem propukli v záchvat smíchu. Kakashi se zastavil, otočil se mým směrem a svým okem na mě hodil ještě vražednější výraz než Reno s Lunou. "Pa-Pacaši?" vykoktal ze sebe s tikem v oku. Teď mi došlo , čemu se ti 2 smějí. "Né já jsem nechtěla, to byla… já se zpletla" "PA-PA- hehéé PACAŠÍÍÍÍ!" Soukali ze sebe Reno s Lunou. "Prej Pacaši!" Ti 2 se tam pořád řezali jak pominutí. "Tak jsem se přeřekla nó." Kakashi se na mě stále díval tím vražedným pohledem. Nakonec se ale zase otočil a pokračoval cestě. Reno s Lunou se stále chichotali.
Za pár minut byl už celkem klid. Dokud ho Luna neprolomila. "Hej… Pacaši-sensei, kdy tam budem?" A opět se začala s Renem hrozně smát. U mé hlavy se jen objevila kapička a povzdechla jsem si. Kakashi sensei odložil na zem svůj batoh. "Už jsme tady… a neříkejte mi Pacashi. Jmenuji se Kakashi!" "Ale sensei, není to úžasná přezdívka? Vzhledem k vašim vlasům-" Načal Reno větu ale Kakashi mu skočil do řeči. "Ještě slovo o mých vlasech a bude to poslední, co uděláš!" Já jsem Pacašimu do obličeje neviděla, ale podle Renova výrazu bych usoudila, že to nebyl hezký pohled. Luna se nejspíš snažila trošku uvolnit napjatou atmosféru a tak se ptala. "Co vlastně děláme tady na tomhle místě?" Rozmáchla rukou k mýtince v lese, kde stáli 3 kůly. Jinak byl všude les. "Zde podstoupíte zkoušku, která odhalí vaše dovednosti, a zde zjistím, jestli jste hodni toho, být mými učni." Řekl s klidným hlasem. "ZKOUŠKU?" Vykřikli jsme já, Luna a Reno najednou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 luna-yamakoto luna-yamakoto | Web | 25. července 2011 v 19:54 | Reagovat

doo prdele kámo!! :D to je booíí!! nejlepší csénka: Pa-Pacaši?! :D : :D tvl .. prej: ale uznejte, že je to přilkéhavá přezdívka vzhledem k vašim vlasům.... Ještě slovo o mých vlasech a bude to to poslední co uděláš!!! :D :D :D mně dostalo do kolen! :D
fofry další díl :D já už taky začnu psát :D

2 Doragon Doragon | 25. července 2011 v 20:00 | Reagovat

Díky brácho :D JAsně PIŠ!! NApiš :D :D

3 Ania Ania | E-mail | Web | 13. ledna 2012 v 20:56 | Reagovat

Pacašííí! xD Tak toto je na mě moc. Že já sem tuhle povídku nezaregistrovala dřív, sem já to ale poleno xD Ale, ta přezdívka sedí.. ;-)

4 Kyunada Dovaile Kyunada Dovaile | Web | 8. května 2012 v 8:23 | Reagovat

já z toho nemohu...:D :D :D :D :D :D :D :D :D prej Pacaši :D tohle je krutý :D

5 Ria the Evil Ria the Evil | E-mail | Web | 16. května 2012 v 20:14 | Reagovat

No dopr.... :DD sakra tohle by nenapadlo ani mě :DDD

6 Bee Bee | 8. ledna 2013 v 21:49 | Reagovat

Pacaši no ty vole :DDDDDDDDDDDD Super! :DDD

7 Anne-chan Anne-chan | Web | 30. března 2013 v 4:10 | Reagovat

Pacaši! :DDDDDD *mrtvá* Perfect!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama