PG 10.díl-První mise

27. srpna 2011 v 21:47 | Doragon |  Příští generace
První mise


Bok po boku jsme vedle sebe všichni 3 kráčeli do kage budovy.
"Jsem zvědavá, co to bude za misi." řekla nadšeně Luna.
"Těšíš se prde?" koukla jsem na ní a podrbala jsem jí na hlavě tak, až jsem jí rozcuchala její pečlivě učesané vlasy.
"Jo, ale to cuchání by sis mohla odpustit." snažila se zkrotit vlasy, které jí po mém zákroku trčely pomalu všude.
"Buď v poklidů čéčé!" řekla jsem s trošku zhuleným přízvukem, aby to mělo říz.
"Řekni, ty sis něco šlehla, že jo?" Luna mě zase obviňovala.
"Zbláznila ses? Já jedu na zdravé vlně!"
"Nekecej. Něco u sebe máš. Určitě. Luno drž jí, já jí prošacuju. Určitě chce něco pašovat." řekl Reno a připravoval si své šacovní prstíky.
"Hej, hej né dóst to lechtá, Luno pusť mě, já se počůrám. Nechci se počůrat. Copak vy chcete abych se počůrala?" Křičela jsem mezi tím, co mě Reno šacoval-lechtal. Rudovlas a Luna se na sebe podívali.
"Nám to nevadí" řekli sborově a Reno pokračoval v lechtání. Ječela jsem na celé kolo.
"Hej, co to tu vyvádíte? Neměli by jste být dávno u Tsunade-sama?" Byl to hlas našeho senseie.
"Víte, Pacaši, vy by jste tam už taky být. A taky jdete pozdě. Zase. Takže kromě toho, že jste náš učitel, nemáte žádné právo nás za to obviňovat." Luna je bystrá a chytrá dívka a v hlavě jí to fakt jede.
"Ehm.. no.. jaká je šance, že se té přezdívky zbavím?" Snažil se to zakecávat.
"Žádná a neodbíhejte od tématu." okřikla jsem ho.
"No tak dobře. Vyhráli jste... pro tentokrát. A teď už jdeme, nebo bude hokage-sama naštvaná." Výborně. Díky Kakashimu jsem se osvobodila z Renových a Luniných pastí. Kráčeli jsme chodbou až ke dveřím, které vedly přímo do Tsunadiny kanceláře. Kakashi zaklepal na dveře a vstoupil jako první.
"Hmmm, koukám že ten pozdní příchod je nakažlivý. Už nechodí pozdě jenom Doragon, nebo Kakashi ale teď celý tým? Nemáte absolutně žádnou morálku." Vybuchla pátá hned, jak nás uviděla ve dveřích.
"Ehm... Gomenasai hokage-sama." omluvil se Kakashi.
"Nechci slyšet žádné vámluvy. Stejně jsou to všechno výmysly, které poslouchám pořád dokola. Jsem vytočená Kakashi. Měla jsem pro vás misi třídy B, jelikož je mezi vámi přece jen jedna zkušenější kunoichi a jounin, ale mám takový pocit, že si to rozmyslím a vy VŠICHNI budete mít misi třídy D. Sbírání odpadků po celé Konoze, aby jste si zapamatovali, že pozdní příchod se prostě nevyplácí. To by to tu bylo jako v holubníku sakra. Chápete jak je to těžké řídit celou vesnici, hlídat, aby všechno klapalo tak, jak má a do toho vyplňovat hory papírů?" Ukázala prstem na kout své kanceláře, kde bylo asi 5 hromad papírů, vysokých minimálně metr.
"Gomenasai..." řekli jsme všichni 4. "Už se to nestane." sliboval Kakashi.
"Neslibuj něco, co nedokážeš splnit Kakashi. Ty to víš, já to vím, my všichni víme že to splnit nedokážete, tak proč si sakra něco nalhávat? Aspoň se snažte chodit včas. Chci jen snahu, nic jiného." Po celou dobu jsem si v hlavě říkala, že co se Tsunade stala Hokage, se změnila, protože na nás pořád ječela. Ale ke konci její hlas slábl a byl spíše zoufalý, než naštvaný. Bylo mi jí opravdu líto. Musí toho mít na práci opravdu hodně. V poslední větě jsem si všimla, že se její hlas třásl. Musí toho mít opravdu až nad hlavu. Je mi jí opravdu líto. Takhle vytočenou a na konci sil jsem jí ještě neviděla. A to znám Tsunade celkem dobře. No, tedy... Tsunade je velmi dobrá přítelkyně s mojí mámou a vždy, když byla v Konoze a měla čas, se u nás zastavila. Znám jí úplně od mala. Pamatuju si jí ještě jako pohodovou ženu. Viděla jsem v ní svůj vzor. Jediné, co mě u ní vadilo, bylo její nadšení pro hazard. Ale v mých očích byla Tsunade vždycky správná ženská. Chtěla jsem se jí podobat a mít tak velkou sílu jako ona. Ale ona si mě prý vážila na tolik, že mě trénovat nechtěla. Prý má drastické metody a na to mě měla až moc ráda. Jako malinké mi jednou udělala 2 culíky, do kterých si sčesávám vlasy do teď.Trhalo mi to srdce, když jsem jí vyděla takhle v troskách... Okey, možná to přeháním, ale bylo na ní vidět, že už toho má plné zuby.
"No... my se ti-... totiž vám.. budeme se snažit vám co nejvíce pomoci a snažit se o to, baby jste s námi neměla problémy." Řekla jsem a přistoupila k ní blíž.
"Chci jen, aby jste chodily včas..." řekla celkem mile na to, jak před chvílí vybouchla.
Chvíly panovalo hrobové ticho. Každý jsme slyšeli tlukot vlastního srdce.
"Dobře. Tohle je naposledy, co mám s vámi slitování. Tohle je naposledy, kdy jsme na vás hodná. Dostanete tu misi třídy B. Ale příště se s vámi párat nebudu a budete čistit kanály." Řekla a vytáhla nšjaký papír a krabičku.
"Půjdete do deštné vesnice, odnést tento dopis a krabičku."
"Ehm, hokage-sama, nechci bát nezdvořilý, ale-" snažil se něco říct Reno.
"Tak nebuď a mlč." okřikla ho Tsunade. Reno se zalekl, ale nenechal se.
"já jen... totiž, jestli se můžu zeptat co je v té krabičce. Musí v ní být něco důležitého, když je to Béčková mise, že?"
"Ano Reno. V té krabičce je velmi drahý a cenný diamant. Takže na něj musíte dát pozor a docílit toho, aby se dostal bezpečně a neporušeně do deštné vesnice."
"Hokage-sama, tohle je jejich první mise. Jsou to ještě genini. Není to příliš těžká mise?" Zeptal se Kakashi.
"Ručíš mi za to Kakashi!" Tsunade zvýšila hlas.
"No, tak to abychom už vyrazili. Ne?" Usmála jsem se. Chtěla jsem být co nejdřív venku. Co kdyby Tsunade zase vybouchla?
"Doručte to co nejdříve to půjde. A vraťte se zpátky... živí..." Co Tsunade-sama řekla tuhle větu, udělal se mi v krku knedlík. S tím jsme odešly.

Kakashi nás poslal domů, abychom si sbalili batůžky. Braly jsme si jenom ty nejdůležitější věci. Doma jsem oznámila, že jdu na svou první misi. Brácha mi popřál hodně štestí na cestu, a já mu popřála hodně štěstí k svátku už předčasně. Tamashi Zackovi řekla, že mu dá dárek i za mě. Totiž, tu knížku. Že prý by jí beze mě neměli. Doufala jsem, že bude mít brácha radost. Se všema jsem se rozloučila, ale když jsem se chystala vyjít z domu, přez cestu se mi postavil Tokachi, bráchův ještěr. Popleskala jsem to tlustý prase po hlavě (všichni tvrdí že to jsou svaly, ale já si myslím svoje) a vyšla z domu. Na určité místo setkání jsme přišli všichni 4 včas, včetně Kakashiho.
"Ta Tsunade musela bejt pěkně naštvaná co?" ozval se Reno.
"Jo, ale nechápu, proč jenom my? Vždyť nikdo nechodí přesně na čas?" pípla Luna.
"No, vzít na sebe titul hokage, sebou přináší velkou zodpovědnost, takže není divu, že toho má Tsunade plný kecky. Musela to v sobě dusit asi dlouho, ale my jsme byly poslední tečkou, takže jsme to všechno schytali." Hájila jsem ji.
"Není to lehká práce. Na tohle potřebujete pevný nervy." řekl Kakashi. Vyšly jsme z vesnice a tím začala naše první mise.

"Hmm, to by mě zajímalo, co je na tokovym diamantu zvláštního..." zajímala jsem se, když jsme šly lesem po ceště.
"Dor, víš, on je to hodně drahej kámen. Jasný?" Objasnila Luna.
"KÁMEN?" zajiskřily mi očka. "Zajímalo by mě, jak se na ně hraje. Jaký asi vydávají zvuk? Co?"
"Dor, musím tě zklamat. Kdybys použila takovej drahej diamant do svýho orchestru, musel by z tebe být milionář. Mlátit o sebe diamantma.. ajajaj...." zathla mi.
"Ty hraješ na kameny? To jsem netušil. Nikdy jsem tě neviděl." ptal se Reno.
"Nó, já si hraju jenom doma." objasnila jsem.
Luna, já a Reno jsme šli vedle sebe a Kakashi byl hned za náma a poslouchal ty naše hlody.
"Mám hlad... a velkej." Řekla jsem po tom, co mi hlasitě zakručelo v břiše.
"Tys neobědvala?" ptala se Luna.
"A kdy asi? po snídaní jsem vypadla z domu a vrátila jsem se potom jenom abych si zbalila batoh."
"COŽE? To jsi měla za celej den jenom kus chleba?"
"BEZ kůrky! Ano měla. "
"No tak to není divu že máš hlad. No, tady bychom se mohli na noc utábořit. Stejně už se ztmívá." řekl Kakashi a mířil k takovému menšímu plácku. "Tady to bude fajn." Odložil si batoh na zem. "Pojďte mi pomoct najít pár kamenů na oheň."
"Vy chcete rozdělat oheň kamenama?" zbystřil Reno.
"Tuhle dementní otázku bych čekala spíše od Dorči ned od tebe Reno." řekla Luna. "Samozřejmě že ne. Kameny se udělají kolem ohniště, aby se oheň nerozšířil dál."
"Tys nikdy nestanoval? I jí vám že se topí klackama." rozhodla jsem se trošku si z Rena utahovat.
"Vždyť já to věděl.... to byla jenom zkouška, sranda. Víte?"
"To nezakecááš, nezakecáááš" spustila jsem naráz s Lunou.
"Tak půjdete mi pomoct s těma kamenama?" ozval se sensei. Zamumlaly jsme něco v tom smyslu, že už se řítímě a šly sbírat kameny, ze kterých jsme po té vytvořily kruh.
"Hele Dor, nehcceš nám zahrát na ty kameny? Mohla bys hrát přímo u ohňiště. Kdybys hrála na křemeny, mohla bys udělat oheň." usmála se Luna.
"Když mi najdete pár slušnějch šutráků, uvidím, co by se na to dalo zahrát." Reno a Luna žhavě sbíraly kameny. Nejspíš byli zvědaví, jak se na ty kameny hraje. Za pár minutek mi přinesly 2 střední pískovce, 1 malou břidlici, 3 kusy čediče (2 velké a jeden malý) a 2 malé žulové kameny.
"No, tak jestli z tohohle něco složím..." zakroutila jsem nad hromadou kamenů.
"Víš co? Tak si tu zkus najít nějaký pořádný šutry. Tady jich moc není, a těď už není na nic vidět." Vztekal se Reno.
"Výborně. Není na nic vidět, a vy po mě chcete abych tady orchestrovala s kamenama. A ještě k tomu bez křemene."
"Mám 2 malé křemeny... jestli ti to pomůže." podal mi Kakashi 2 kamínky.
"Arigato sensei. Tákže dámy a pánové. Sedněte si na zadky, protože to je asi ta nejbezpečnejší poloha při tomto výstupu. Mohli by jste totiž omdlít údivem nad mým talentem. Takže... 3..2..1.. GO!" odpočítala jsem anglicky a začala hrát velmi známou melodii písně "Skákal pes". V poslední sloce, kde se zpívá ".. řek bych vám, nevím sám HOP a skákal.." jsem při slově HOP o sebe bouhchla křemeny přímo nad připraveným ohništěm. Vylítly 2 velké jiskry, které okamžitě zažehli klacíky a já dohrála a dozpívala svou píseň.
"Ehm... no... řekal jsem něco lepšího..." řekl Reno.
"Čekala jsem aspoň kapku uznání. Víš co to je? hrát po tmě? a ještě s takovejma chcípáškama?" rozmáchla jsem rukou nad hudebními kameny.
"Mě se to líbilo." usmál se Kakashi. " A to s tím ohněm, to byl moc dobrý efekt. Zapůsobilo to na mě."
"Arigatou sensei ale té přezdívky se stejně nezbavíte." Zmařila jsem jeho šance.
"Ksakru..." zamumla si skoro neslyšně.
"No, já už mám docela taky hlad." přiznala se Luna.
"Nenažranče. Seš strašný prase." Dloubnul jí Reno loktem.
"Ják nenažranče? naposledy jsem měla oběd." Lovila něco v batohu. Nejspíš něco k jídlu.
"Nedáme si dnes buřty? Mám jich v tašce dost a chtělo by to, se jich zbavit." vytáhl Kakashi z batohu špekáčky.
"BUŘTÝÝÝ!" Zajásala jsem. Ve mžiku jsem mu vytrhla 2 z ruky a napíhla se je na větev, kterou jsem v rychlosti utrhla ze stromu, o který jsem byla opřená.
"Vzhledem k tomu, že jsi naposledy jedla až ráno, nebudu to komentovat." Oznámil sensei a rozdal buřty i Renovi a Luně.
"Máte problém Sensei? Buďte rád, že se toho zbavíte a nebudete to muset tahat."
"To je jediná světlá stránka."
Všimla jsem si, že se z límce dere ven Mimi.
"Čauky špunte. To je dost, že si vylezla." pozdravula jsem jí a začala si opékat svou večeři. Jakmile Mimi vylezla celá, Tokagero, sedící na mém ramenu, se začal olizovat.
"Ajaj, Reno, drž. A nesežer to! Zvířectvo má také hlad," podala jsem mu svůj klacek s večeří. Do pravé ruky jsem uchopila Tokagera a do levé Mimi. POdívala jsem se Tokagerovi přímo do očí.
"Tokagero, opakuj po mě. Žížala je kámoš, né žrádlo." řekla jsem zřetelně a ukázala mu Mimi tak, aby na ní dobře viděl. Tokagero si nachal zajít chuť a zase se uklidnil.
"Chudák, taky dneska vůbec nežral." položila jsem Tokagera na zem do trávy a pozorně poslouchala.
"YAHOO!" zazněl můj bojový pokřik a já se vrhla na cosi v trávě. "Mám tě zmetku, mě neutečeš." řekla jsem směrek k cvrčkovi, které ho jsem teď držela v ruce. "Tééda ty seš macek." Cvrk to byl pořádnej. Dala jsem Tokagerovi jeho večeři a nechala ho na zemi, společně s Mimi.
"Tokagero, opakuj...!" žekla jsem mu a v mé hlavě se rozezněl Tokagerův hlas.
"Ehm... mohu li se zeptat, co to je?" kouknul na mě Kakashi. Já si vzala od Rena zpět můj klacek.
"To je taková mantra, kterou si Tokagero musí opakovat každý den, protože ještěři obyčejně žerou i žížaly. Ale Tokagero prostě nemůže. První dny, kde jsem Mimi přinesla domů a Tokagero si na ní chtěl slupnout, byly velmi náročné. Ale už se lepší." byla jsem na svého ještěra pyšná.
Po večeři jsme každý zalezli do spacáků a polehali si kolem ohně. chvily jsme tam leželi a povídali si. POtom jsme všichni ztichli a dívali se na plápolavý oheň. Trošku jsem se nudila a tak jsem zalezla hlouběji do spácáku a celá se do něj zavřela. Utáhla jsem šňůrku tak, aby mi byl vidět jen obličej.
"PÍĎALÁÁÁ!" Křikkla jsem a vzepřela se jako had. pak jsem sebou pleskla na zem a hadími pohyby jsem se proplazila kolem Kakashiho, Luny a Rena až zpátky na své místo.
"Dnešní noc patří píďalám. Vzdejme hold a čest a pojďme dnes spát v jejich jménu a duchu. Udělejme jim tu radost a zavřeme se do spacáků!" všichni se začali smát. Luna byla první, která napodobila "píďalu". Utáhnla šňůrky a také z ní zbyl jenom obličej. Pak se přidal i Reno.
"Sensei, pojďte si taky hrát na Píďalky. bude sranda." Usmála se Luna.
"Z tohohle jsem už vyrostl děcka." bránil se.
"Senseii. Prosííím, jen jednou." přemlouvali jsme ho.
"Okey, ale nečekejte ode mě, že se tu budu plazit jako blb. Jsem dospělej chlap." Za chvilku z kakashiho zbyl také jenom obličej. Vypadal hrozně komicky. Začali jsme se všichni smát. Já, Reno a Luna jsme se plazily kolem ohně a pokřikovali "Píďaly, Píďaly..." jako indiáni. Jen jsme neskákali přes oheň. Pak jsme se začali plazit po sobě. Kakashi se smál a my také. Byl to fajn večer. Nikdy jsem od žádného dospěláka nečekala, že by byl jako Píďala, byť by se jen zavřel do spacáku, kór Pacaši. Vypadal tak dospěle. Myslela jsem že nemá smysl pro humor nebo tak. Myslela jsem si, že je to spíš vážný a chladný chlápek, ale tím, že na sebe vzal podobu píďali si u mě připsal několi bodů na mém žebříčku oblíbenosti. Jak jsem se tam tak plazili, měla jsem pocit, že na sobě nějak s Renem a Lunou ležíme. I přes to, že jsem cítila tíhu na nohou a něco tvrdého pod zády, jsem usnula za chvilku. Tohle byl jeden z těch nejúžasnějších večerů, které jsem kdy prožila. A na Kakashiho jako píďalu NIKDY nezapomenu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Izzy , Luna Izzy , Luna | Web | 27. srpna 2011 v 22:18 | Reagovat

Do prdele kámo ty seš killer!! :D Paxaši jako píďalák xD já už jenom vidim, jak se celej v tom modrym spacáku a jenom ty jeho ježatý vlasy jak mu trčí z tý ďoury :D :D OMFJ! :D krásná práce, DOr :D

2 Akaru Akaru | E-mail | 27. srpna 2011 v 22:50 | Reagovat

Tak to je hustý !! Já jsem si hned představila Pacašiho jako tu píďalu a okamžitě jsem vypukla ve výbuch smíchu kámo to si zabila !! :D :D Další další další !!

3 Doragon Doragon | 27. srpna 2011 v 23:41 | Reagovat

[1]:[2]:
Holky děkuju mnohokrát moc moc :D :D (ASpoň někdo je ochoten to číst... :D )

4 Ania Ania | E-mail | Web | 14. ledna 2012 v 20:20 | Reagovat

P~a~c~a~š~i ž~í~ž~a~l~a~! Tak tohle mě sundalo ze židle xD Tohle se nevidí každej den xD Kam se na tebe hrabe Kišimoto xD

5 dolejskova-karina dolejskova-karina | 9. května 2012 v 18:38 | Reagovat

ÁÁÁÁ...PačasiPíďala :DDDDDDDDDD tak z toho nemohu :DDDDDDDDDDD

6 Ria the Evil Ria the Evil | E-mail | Web | 16. května 2012 v 23:16 | Reagovat

Tak to je totálně... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama